Je třeba říci, že kinematografii nevynalezl žádný člověk. Za místo zrodu kinematografie je však často označována Francie, kde bratři Auguste a Louis Lumièrové na konci 19. století způsobili revoluci ve fotografii a odstartovali svět kinematografie.
Bratři Lumièrové byli sami o sobě vynálezci a nejvíce se proslavili vytvořením kinematografu, což byla kamera, projektor a tiskárna v jednom, která umožňovala natáčení, vyvolávání a promítání filmů pro diváky.
Vůbec první filmová projekce se uskutečnila dne 28. prosince roku 1895 v pařížském Salon Indien du Grand Café a bylo na ní promítnuto celkem 10 krátkých filmů, včetně slavného "La Sortie de l'usine Lumière à Lyon" ("Dělníci opouštějící Lumièrovu továrnu"). Délka filmu byla 46 sekund.
Tyto rané krátké filmy byly prosté, zobrazovaly každodenní činnosti a scény, ale přesto diváky fascinovaly svým realismem a neotřelostí. I když měl každý krátký film délku asi 40 sekund, obsahoval asi 56 stop (17 metrů) kotouče, který se protáčel projektorem.
Na opačné straně Atlantiku, ve Spojených státech, Thomas Edison a jeho asistent William K. L. Dickson vyvinuli kinetoskop, který měl premiéru v roce 1891, ještě předtím, než bratři Lumiérové představili svou kameru. Kinetoskop však nebyl zařízením, které by dokázalo zobrazit promítaný obraz pro celé publikum. Namísto toho se jednalo o kukátkový přístroj pro sledování filmů jednou osobou.
Georges Méliès byl další průkopník, jenž rozšířil možnosti kinematografie z prostředí francouzského světa. Zavedl do filmového procesu speciální efekty a vyprávění příběhu, což je vidět na jednom z jeho nejslavnějších filmů: "Cesta na Měsíc" (1902).
Po nástupu kinematografie ve Francii se rychle rozšířila po celé Evropě. Itálie, Německo a Velká Británie se staly prvními zeměmi, které se začaly podílet na filmové produkci a inovacích. V jednotlivých zemích vznikl filmový průmysl a každý národ chtěl ve své vlastní kapacitě vytvářet filmy. Na snímku je filmové natáčení na břehu Temže v Londýně.
Začala vznikat první filmová studia, jedním z prvních byla společnost Star Film Company Georgese Mélièse. Vlastně prvním studiem bylo studio Babelsberg nedaleko Berlína, které bylo založeno v roce 1912 a existuje dodnes.
Na počátku 20. století se Hollywood stal v Kalifornii centrem amerického filmového průmyslu. Toto místo bylo vybráno především díky příznivému počasí a rozmanité krajině pro natáčení filmů. Americký film se vyšvihl daleko nad úroveň základů, které ve Francii položili bratři Lumièrové
Ve Spojených státech se první kina (tzv. nickelodeony) stala populárními v letech 1905 až 1915 a zpřístupnila kino masám. Byla velmi malá a za vstupné se vybíralo pět centů, což dnes odpovídá necelým dvěma americkým dolarům.
Když vznikaly první filmy, nezahrnovaly žádný zvuk. Právě tato éra je označována jako éra němého filmu, v níž se prosadily hvězdy jako Charlie Chaplin a režiséři jako D. W. Griffith.
Během éry němého filmu doprovázely mnohé filmy melodie klavírů nebo dokonce celých orchestrů. Zavedení synchronního zvuku na konci 20. let 20. století však tuto situaci změnilo. Převrat v kinematografii způsobilo uvedení filmu Jazzový zpěvák v roce 1927, prvního filmu se zvukem. Tím došlo k úpadku němých filmů a nástupu "mluvených filmů".
Ve 30. letech 20. století se kinematografie proměnila v celosvětový fenomén, o jakém se bratrům Lumièrovým ani nesnilo. Filmový průmysl se začal rozvíjet v asijských zemích, jako je Indie, Japonsko a Rusko. Na obrázku je ulice v Tokiu, lemovaná kiny s reklamou na filmovou produkci.
Indický Bollywood se svým centrem v Bombaji (tehdy známé jako Bombay) se stal jedním z největších světových producentů filmů, známých svým hudebním a dramatickým vyprávěním. Ostatně Bollywood je největším světovým producentem filmů a také druhým nejstarším filmovým průmyslem. Důvodem je skutečnost, že bratři Lumièrové promítali své krátké filmy v Indii rok po jejich premiéře v Paříži.
Japonská kinematografie si díky režisérům jako Akira Kurosawa získala mezinárodní uznání pro svou uměleckou a vypravěčskou hloubku. Většinu raných japonských filmů silně ovlivnily tradiční a kulturně významné formy divadla.
Sovětský svaz, který se dominantně etabloval na počátku 20. let, významně přispěl k rozvoji filmové teorie a techniky. K nejvýznamnějším technikám patřila sovětská montáž, která do filmového procesu v podstatě začlenila náročný střih. Jejím prvním průkopníkem byl Sergej Ejzenštejn (na snímku).
Vývoj techniky Technicolor ve 30. letech 20. století poprvé přinesl na stříbrné plátno zářivé barvy. Zážitek z filmu se navždy změnil, protože diváci se stále více ponořovali do filmových příběhů.
Za druhé světové války (1939-1945) byla kinematografie využívána jako nástroj propagandy, především v nacistickém Německu a ve spojeneckých zemích.
Poválečné období znamenalo vzestup evropské umělecké kinematografie s hnutími jako italský neorealismus a návrat do rodiště kinematografie prostřednictvím francouzské nové vlny.
Italské filmy jako Zloději kol (1948) výrazně přispěly k filmovému neorealismu. Pro filmy tohoto stylu byly charakteristické příběhy, které zobrazovaly každodenní život chudých a dělnické třídy. Tento styl měl velký vliv na filmaře po celém světě.
Francouzská nová vlna se zrodila koncem 50. let jako způsob odmítnutí tradičních filmových konvencí ve prospěch experimentu. Tvůrci tohoto filmového hnutí způsobili revoluci v kinematografii svými inovativními postupy a vyprávěcími styly, jako například film Jeana-Luca Godarda "À bout de souffle" ("Bez dechu") z roku 1960.
Mezi polovinou 60. a začátkem 80. let se v americkém filmovém průmyslu prosadila nová generace filmařů, mezi nimiž byli například Steven Spielberg a Martin Scorsese. Jejich kasovní trháky ovlivnily způsob, jakým velká filmová studia produkují filmy, což se projevuje dodnes.
Díky přechodu na digitální filmovou tvorbu v 21. století se filmová produkce a distribuce zdemokratizovala a stala se přístupnou širšímu okruhu tvůrců. To byl první krok při vytváření moderní kinematografie, kdy se filmy odklonily od používání filmových pásů a namísto toho začaly využívat digitální média.
Kinematografie, jak ji známe dnes, je na hony vzdálená základům, které položili bratři Lumièrové. Ve skutečnosti jsou filmy mnohem přístupnější v celosvětovém měřítku a i velké filmové festivaly, jako jsou Cannes, Benátky a Toronto, sehrály zásadní roli v propagaci mezinárodní kinematografie.
Po více než století od zrodu kinematografie ve Francii změnily streamovací služby jako Netflix, Amazon Prime a Disney+ způsob, jakým diváci sledují filmy, a nabízejí přístup k rozsáhlé knihovně filmů na vyžádání.
V posledních letech došlo k zásadním inovacím v oblasti CGI a virtuální reality, které stále posouvají hranice filmového zpracování příběhu. Díky stále větší snadnosti, s jakou grafika dokáže zobrazovat fiktivní světy a scénáře, je možné vyprávět příběhy, o kterých se prvním francouzským filmařům mohlo jen zdát.
Sociální platformy jako YouTube a TikTok umožnily začínajícím filmařům oslovit publikum přímo a obejít tradiční distribuční kanály. To sice ještě více přiblížilo film masám, ale zároveň ztížilo jednotlivým tvůrcům možnost prosadit se.
Film se stal mocným médiem kulturního vyjádření a odráží a utváří společenské hodnoty, normy a historii. Filmové celebrity jsou vnímány jako ikony, zatímco filmy, v nichž hrají, jsou nábožensky oceňovány a někdy vystupují jako politická prohlášení v globálním měřítku.
Dnes je kinematografie stále živoucí a rozvíjející se uměleckou formou. Svou silnou schopností vyprávět silné a strhující příběhy stále uchvacuje a inspiruje diváky po celém světě.
Zdroje: (National Science and Media Museum) (Galalite Screens) (Britannica)
Úžasné výjevy z počátků kinematografie
Jak se měnily filmy v průběhu dějin?
MOVIES Historie
Ať už tomu věříte, nebo ne, od uvedení prvního filmu pro diváky uplynulo téměř 130 let. Od této doby kinematografie stoupá vzhůru a stává se inspirativním švédským stolem příběhů, které sahají od dokumentů přes filmové trháky až po adaptace. Ale odkud se filmy původně vzaly? A jak se liší moderní kinematografie od té tehdejší? Klikněte na tuto galerii a zjistěte to!